Poděkování dárcům 2009
24. dubna se uskutečnila v Praze každoroční slavnost Poděkování statečným lidem, kteří podstoupili v předchozím roce odběr krvetvorných buněk pro záchranu neznámých pacientů, i dalším osobnostem, které se mimořádně zasloužili o rozvoj programu transplantací.
Večer se konal tradičně za přítomnosti všech tří nadačních patronů – první dámy Ing.Livie Klausové, kardinála Mons. Miloslava Vlka i Jiřiny Jiráskové.
Do krásných prostor pražského Obecního domu přijalo pozvání čtyřiačtyřicet loni odebraných dárců. Každý jednotlivě obdržel z rukou patronů diplom s grafikou Oldřicha Kulhánka a upomínkovou cenu sklárny Moser. Atmosféra byla stejně vřelá a bezprostřední, jako v létech minulých. Mezi přítomnými nebylo nikoho, kdo by upřímně neocenil statečnost těchto lidí, kteří neváhali podstoupit dobrovolný pobyt v nemocnici i bolest pro naději druhému, neznámému člověku.
Výroční ceny
Tradičně byly rozdány rovněž ceny za nejvýznamnější pomoc transplantačnímu programu.
Cena za největší finanční dar byla udělena již po osmé generálnímu sponzoru nadace, akciové společnosti Sazka za dar milionu korun v roce 2008. Cena za nemateriální pomoc byla tentokráte předána zástupcům fotbalového mužstva TJ Keramika Chlumčany za zásluhy při náboru dárců mezi sportovci.
S předáváním pomáhali kromě nadačních patronů tentokrát i bývalí pacienti: Mgr. Aleš Majer a David Vaněček, oba čtyři roky po úspěšné transplantaci. Nyní pracují nejen v úspěšném civilním povolání, ale i pro nadaci: Aleš jako právník, David jako kontaktní osoba při osvětě dárcovství dřeně.
Ve znamení uniforem
Letošní slavnost byla ale pozoruhodná i jinak. Mezi oceněnými se sešla řada dárců v uniformách: čtyři příslušníci policie ČR, dva městští strážníci a čtyři hasiči (dva profesionální a dva členové sboru dobrovolných hasičů). Není to náhoda. Právě příslušníci těchto útvarů jsou - stejně tak jako dobrovolní dárci krve - ideální dárci, ochotní pomáhat kdykoli je potřeba.
I tato skutečnost vede k plánu cíleně informovat o problematice dárcovství dřeně další členy českých pořádkových a záchranných složek a nabídnout jim členství v registru. Záštitu nad celostátní náborovou kampaní uvnitř české policie převzal její nejvyšší představitel, policejní prezident brigádní generál Oldřich Martinů.
Dvě osudová setkání
Nestává se, aby se dárce s příjemcem svých krvetvorných buněk běžně setkávali. Brání tomu nejen řada etických norem, kdy na obou stranách musí existovat spontánní výslovné přání druhou stranu osobně poznat, ale také nejistota, jak se u pacienta při často dlouhé rekonvalescenci bude jeho stav vyvíjet. Jen výjimečně dává vedení registru – při dobré znalosti obou stran - k takovému setkání svolení. Na letošním Poděkování jsme ale mohli být svědkem hned dvou.dalších.
Ani jedno oko nezůstalo suché, když sálem procházela s rodiči jedenáctiletá Barunka a za chvíli statečným a moudrým hláskem děkovala svému dárci, shodou okolností povoláním rovněž policistovi. O osudu Barunky a jejího dárce Martina můžete číst v časopisu Naděje z června 2009.
Druhé setkání bylo překvapením na závěr. Dnes třicetiletý právník Aleš, již čtyři roky znovu zdravý mladý muž a obětavý pomocník nadace, o setkání se svojí dárkyní toužebně usiloval už několik let, se svojí dárkyní Alenou si přes registr anonymně dopisovali, do této chvíle ale jeden druhého osobně neznali. Setkání si přála i šestatřicetiletá Alena, soukromá rolnice z Východních Čech, maminka dvou dospívajících dcer.
Přání se jim po čtyřech letech vyplnilo. Že byl stisk ruky a pohled do očí plný radosti, netřeba dodávat. A nikdo se také nedivil, že zvláštní cena Adolfa Borna za lidský čin – jeho originální obraz, připadla tentokrát do rukou Aleny Doležalové.
Nezbývá než přát oběma dvojicím, aby jim společná krev přinesla jen a jen dobré. Stejně dobré přejeme i ostatním pacientům, kteří dnes žijí a radují se díky daru obětavého dobrovolného dárce.
